Pedagogická encyklopedie
Úplná novinka na českém trhu. Nakladatelství Portál vydává PEDAGOGICKOU ENCKLOPEDII prof. Jana Průchy.
První souborná encyklopedie v oboru vzdělávání po více než 60 letech. Reprezentativní dílo současné české pedagogické vědy poskytuje systematický přehled základních složek vzdělávacího systému a přináší poznatky o způsobech a produktech edukace, o populaci žáků, studentů a učitelů atd.
Objasňuje aktuální problémy vzdělávacího systému a zabývá se pedagogickou vědou, výzkumem a jejich vztahy k praxi. Na zpracování encyklopedie se podílelo přes 100 českých pedagogických odborníků z vysokých škol, z MŠMT i z jiných pedagogických pracovišť.
Je určena především studentům pedagogických, psychologických, sociologických a jiných oborů, pedagogům a odborné veřejnosti.
Prof. PhDr. Jan Průcha, DrSc., je zakladatelem České asociace pedagogického výzkumu, působí v mezinárodních vědeckých organizacích a redakčních radách odborných časopisů. V nakladatelství Portál vydal mimo jiné knihy Moderní pedagogika (2005), Vzdělávání a školství ve světě (1999), Přehled pedagogiky (2006), Srovnávací pedagogika (2006), Multikulturní výchova(2006) a Interkulturní psychologie(2007).
Ukázka z knihy (http://obchod.portal.cz/ukazka/pedagogicka-encyklopedie/30001/)
Vysokoškolský učitel je akademický pracovník VŠ, vykonávající jak pedagogickou, tak vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Vysokoškolský učitel má defi novanou akademickou dráhu, v níž zvyšuje svou odbornost a dosahuje akademických titulů.
1 Determinanty proměn profese vysokoškolského učitele
Současná změna paradigmatu vzdělávání a vědecké práce na VŠ ovlivňuje profesionalismus akademických činností a přináší nové nároky na vysokoškolské učitele. Aktuální dokumenty vzdělávací politiky sice garantují status VŠ jako komunity vědců, ale zároveň požadují vysokou úroveň pedagogické kompetence vysokoškolských učitelů, jejich odpovědnost za vzdělávání a prosperitu masy studentů a udržení vysokých vzdělávacích standardů odpovídajících úrovni VŠ.
Za hlavní determinanty akademické profese jsou v současnosti považovány:
- transformace vysokého školství, která přináší institucionální diverzifi kaci a uspořádání studijních programů do různých vysokoškolských stupňů,
- vzdělávací požadavky trhu práce, které ovlivňují konstituování nových studijních oborů a předmětů a uplatnitelnost absolventů disponujících klíčovými kompetencemi,
- nové informační a komunikační technologie, které se stávají zdrojem informací a zprostředkovatelem a podporovatelem učení studentů,
- zavádění rozmanitých forem a způsobů organizace vysokoškolského studia, např. distančního studia, modularizace kurikula a kreditového systému hodnocení,
- proměny studentské populace související s diverzifi kovanou věkovou a zkušenostní strukturou studentů a jejich osobnostní proměnou,
- rozvoj progresivních koncepcí a modelů vysokoškolské výuky pro podporu optimálního učení studentů a utváření klíčových kompetencí, transformace systému vědecko -výzkumné a vývojové práce na VŠ, kterou silně ovlivňuje grantový systém a pro niž je typické vytváření institucionálních řešitelských týmů, často na mezinárodní úrovni,
- změny pracovních podmínek, např. časově limitované pracovní smlouvy, konkurzní řízení, nadúvazky, souběžné smlouvy na více institucích.
2 Status vysokoškolského učitele
Mezinárodní dokument učitelů Adoption of a recommendation concerning the status higher -education teaching personnel, přijatý Generální konferencí UNESCO v Paříži v r. 1997, vymezuje status vysokoškolských učitelů. Obsahuje principy a podmínky výkonu akademické profese a doporučuje členským zemím jejich respektování. Pojednává o právech, povinnostech a odpovědnostech institucí, právech, povinnostech, odpovědnostech a svobodách vysokoškolských učitelů, přípravě na akademickou profesi a pracovních podmínkách. Dokument také defi nuje vysokoškolské pracovníky (angl. higher -education teaching personnel) zajišťující výuku. Tento pojem zahrnuje všechny osoby působící v institucích nebo programech vysokoškolského vzdělávání, které se zaměstnávají výukou a odbornými činnostmi s ní souvisejícími, vědou a výzkumem či poskytují vzdělávací služby vně instituce prostřednictvím audiovizuálních, počítačových systémů a knihovních služeb nebo provádí poradenské služby.
3 Vysokoškolský učitel v českých zákonech
V českém vzdělávacím systému je profese vysokoškolského učitele definována ve vysokoškolském zákonu a vnitřních předpisech VŠ. Po r. 1989 byly přijaty dva zákony o VŠ, v nichž je tato profese kodifi kována.
Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
Tento zákon má v demokraticky obnoveném vysokoškolském systému založeném na autonomii a akademických svobodách mimořádný význam. Obsahuje samostatný paragraf Učitelé a vědečtí pracovníci vysokých škol, který vymezuje jednotlivé kategorie příslušníků akademických sborů, tj. profesory, docenty, odborné asistenty a asistenty, lektory a vědecké pracovníky. Stanovuje podmínky dosažení akademických titulů profesor a docent, jejichž splnění je posuzováno v rámci habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Zákonem zavedené konkurzy na místa vysokoškolských učitelů všech kategorií a časově limitované pracovní smlouvy měly podpořit obnovu a zkvalitňování akademických sborů v nových vysokoškolských podmínkách. Vzhledem k proměnám vysokého školství bylo nutné na konci devadesátých let vytvořit nový vysokoškolský zákon.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách
V zákonu se nahrazuje termín vysokoškolský učitel termínem akademický pracovník. Akademickými pracovníky jsou zaměstnanci VŠ, kteří vykonávají jak pedagogickou, tak vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Jde o všechny kategorie uvedené v předchozím zákonu, které se podílejí na pedagogické činnosti. Akademičtí pracovníci plní funkci učitelů. Zákon se detailně zabývá habilitačním řízením a řízením ke jmenování profesorem a odkazuje na další specifi ka vymezená vnitřními předpisy VŠ. Zcela novým pojmem v našem vysokoškolském zákonu je tvůrčí volno (angl. sabbatical), které umožňuje akademickým pracovníkům věnovat se badatelské a tvůrčí práci nebo získávat zahraniční zkušenosti v placeném období 6 měsíců (jedenkrát za 7 let). V zákonu se mění způsob obnovy akademických sborů. Konkurzy jsou nahrazeny výběrovým řízením, jehož podrobnosti stanovují VŠ. Také rozsah pracovních smluv spadá zcela do jejich kompetence. Prakticky to znamená obnovení možnosti uzavírat pracovní poměr na dobu, která byla omezena předchozím zákonem.
4 Teorie akademické profese
Vysokoškolský učitel je příslušníkem akademické profese. Za klasika teorie akademické profese lze označit P. G. Altbacha (USA). Také komparativní práce U. Teichlera (SRN) se soustřeďují na problematiku vysokoškolských učitelů. Z českých pedagogů uvádíme J. Kotáska, D. Tollingerovou a J. Vašutovou, kteří významně přispěli k výzkumu vysokoškolských učitelů, jejich profesionalizaci a k teorii akademické profese.
Akademickou profesi charakterizují následující znaky:
- vysoká úroveň vědecké erudice,
- tvorba vědeckého poznání (tj. vědecko -výzkumná a badatelská činnost),
- expertní zprostředkování tohoto poznání mladé generaci (tj. pedagogická činnost),
- vysoká míra autonomie spojená s akademickými svobodami,
- etapizace profesionální dráhy (akademické kariéry),
- vysoká společenská prestiž.
V hierarchii učitelského stavu stojí učitel VŠ na nejvyšší příčce, což vyplývá jak z nejvyšší úrovně vzdělávání, kterou zajišťuje, tak z tradice univerzit a jejích ocenění společností. Profese vysokoškolského učitele zároveň zaujímá vysoce prestižní postavení v žebříčku profesí vůbec. Kategorie profesora a docenta se objevuje obvykle na 2.–3. místě. Potvrzují to mezinárodní i domácí sociologická šetření.
Podstatným znakem akademické profese je vysoká míra její samostatnosti a nezávislosti spojená s akademickými svobodami a s autonomií vysokoškolských institucí. Míra nezávislosti ve výkonu profese vzrůstá s postupem v akademické kariéře. Projevuje se v rozhodování o zaměření a metodách vědeckého výzkumu, o pojetí vzdělávacího obsahu a výuky, o požadavcích na studenty a způsobech zjišťování studijních výsledků. Promítá se i do účasti vysokoškolských učitelů na samosprávě a řízení vysokoškolské instituce, pokud jsou zvoleni v akademických volbách.
Požadovaná vysoká úroveň vědecké erudice přímo souvisí s náročným profesionálním výkonem a akademickou dráhou vysokoškolského učitele. Její dosažení je zakódováno do akademických titulů (akademických hodností). Vědecká erudice je „odborností“ (angl. scholarship), kterou se rozumí hluboká znalost oboru a jeho metodologie a neustálé udržování kroku se stavem poznání v oboru.
Naše škola
Jsme velká škola postavená na začátku sedmdesátých let 20. století na pražském sídlišti Prosek. Po r. 1989 nové vedení školy s obměněným týmem pedagogů vyvinulo velké úsilí, aby se ze školy „K. Gottwalda“ ve velmi krátké době stalo moderní centrum základního vzdělávání – pochopitelně i s novým názvem ZŠ Novoborská. Jako jedni z prvních v Praze jsme zavedli souběžně třídy s rozšířenou výukou jazyků, matematiky, třídy s uměleckým i sportovním zaměřením a žáky jsme diferencovali nejen v hodinách cizích jazyků, ale i v hodinách jazyka českého a matematiky a speciální péči jsme věnovali žákům s poruchami učení. V devadesátých letech jsme byli vyhodnoceni jako TOP škola a snad i z tohoto důvodu nás v r. 2002 MŠMT pověřilo pilotáží tvorby a ověřování vlastního ŠVP.
Škola je zasazena do velkého sídliště plného zeleně, s velmi dobrou dopravní obslužností, s poliklinikou, řadou obchodních středisek, dalšími ZŠ, SŠ i MŠ, centrem pro volný čas dětí a mládeže, několika sportovišti apod. Sídliště se v současné době velmi razantně rozšiřuje, a tak lze předpokládat, že do 10 let se naše škola po přechodném populačním poklesu opět naplní do své maximální kapacity (750 žáků).
Vybavenost školy
Po dokončení nástavby škola disponuje dostatečným počtem kmenových tříd i odborných učeben pro všechny vyučovací předměty. Máme jednu multimediální učebnu, studovnu pro žáky 9. ročníku s 20 počítači, pro každý předmět odbornou učebnu, půjčovnu knih a pedagogickou studovnu. Můžeme se pochlubit i vynikajícím sportovním zázemím (dvě tělocvičny, víceúčelové sportovní hřiště) a vlastní zahradou. V přístavbě hlavní budovy sídlí školní družina s malou tělocvičnou a přímým vstupem do sportovního areálu. Její kapacita (200 dětí) je již v současné době nedostatečná. Důležitou součástí areálu je i školní jídelna, která denně vydává přes 500 obědů s možností dvojího výběru.
Prostory, které máme k dispozici, jsou vskutku nadstandardní, takže při současném poklesu počtu žáků můžeme část školy pronajímat soukromé mateřské škole. Podstatně méně radostný je pohled na stav budovy. Zřizovatel může investovat do její obnovy a rekonstrukcí jen limitované prostředky, a tak mají přednost pouze nejnaléhavější opravy (jejichž potřeba je u čtyřicetileté stavby zákonitá). I přesto získává škola novou tvář. Po etapách měníme okna a podlahové krytiny, malujeme a natíráme, inovujeme sanitární zařízení. Obdobné je to s interiéry tříd a kabinetů. Nedostatek fi nančních prostředků však nejvíce pociťujeme v oblasti didaktického vybavení (počítače, dataprojektory, interaktivní tabule, kopírky, učebnice…). Státní dotace na vše nestačí a významnějšího sponzora jsme zatím nenašli. Chybějící prostředky se proto snažíme získat rozšiřováním doplňkové činnosti. Jinými slovy – jsme na tom nejspíš stejně jako většina škol: reformujeme české školství za naprosto neadekvátních materiálních podmínek.
Naši žáci
V současné době navštěvuje naši školu 580–600 žáků, kteří jsou zařazeni do 24 tříd. Většinou jde o děti z průměrně až podprůměrně situovaných, mnohdy neúplných rodin. Stále roste procento žáků jiné národnosti, ve školním r. 2007/08 to bylo 60 žáků, tj. cca 10 %. Největší zastoupení měli Ukrajinci (25 žáků) a Rusové (10), dále pak Vietnamci (7) a Číňané (6). Kromě jazykové bariéry dětí z asijských zemí nejsou se začleňováním cizinců žádné problémy; české děti jsou na kosmopolitní klima školy zvyklé, zahraničním spolužákům pomáhají a zcela přirozeně je přijímají do svých sociálních skupin. Se stejnou samozřejmostí vnímají i integrované spolužáky s jakýmkoli druhem postižení (jsme bezbariérová škola, našimi žáky jsou i vozíčkáři).
Jak jsem již uvedla, tato škola je součástí typického velkého pražského sídliště, a bylo by tedy krátkozraké tuto skutečnost ignorovat. Stejně jako v podobných lokalitách i na Proseku jsou děti vystaveny mnoha negativním, sociálněpatologickým vlivům. Oblasti primární prevence věnujeme proto maximální pozornost a mohu konstatovat, že po letech systematického úsilí se dostavují výsledky: během posledních let jsme nezaznamenali žádný případ drogové závislosti nebo asociální jevy, které by musely řešit policejní orgány. Víme samozřejmě, že mimo prostory školy někteří žáci kouří a příležitostně konzumují alkohol (leckdy bohužel s vědomím rodičů nebo jejich přímou účastí), ze školního areálu se nám však takovéto pokusy podařilo vymýtit.
Stejně uspokojivých výsledků jsme dosáhli v prevenci šikany a záškoláctví. Poslední šetření v r. 2008 ukázala, že se podařilo eliminovat je na nejnižší možnou míru; mezi šesti stovkami dětí bylo v rámci anonymního dotazníkového šetření zjištěno pět případů slovního napadání, poprvé od začátku našeho sledování nepoukázali žáci na žádnou jinou šikanu, krerá by se odehrávala ve škole. Soustavně a cíleně se snažíme o zkvalitnění osobnostního vývoje žáků a podle vyjádření osob „zvenčí“, které mají možnost porovnat chování našich žáků se žáky jiných ZŠ, má naše mnohaleté úsilí úspěch.
Komunikace s rodiči
Ke komunikaci s rodiči využíváme běžných forem, tedy třídních schůzek, centrálních i individuálních konzultací, dnů otevřených dveří, besídek, prezentací projektů, výstavek výrobků, vernisáží, veřejných obhajob absolventských prací, slavnostních večerů, otevřených dopisů apod. Styl života většiny dnešních rodin a profesní zaneprázdnění rodičů znásobené současným společenským trendem, který chápe školské zařízení jako službu s povinností děti nejen vzdělávat, ale i vychovávat a hlídat, vede však někdy navzdory našim snahám k tomu, že komunikace školy a rodičů vázne nebo je neúčinná. V zásadě platí: rodiče, kteří mají zájem, si do školy vždycky cestu najdou; v opačném případě vyznívají i sebeintenzivnější naše snahy naprázdno. Zejména v současném období přechodu na jiný způsob vzdělávání a hodnocení jejich dětí, tedy v době zavádění ŠVP, je přitom užší spolupráce s rodinami velmi potřebná. Rodiče, kteří se školou komunikují nedostatečně, nechápou účelnost a prospěšnost změn, a mnohdy tak – právě kvůli neinformovanosti – naši práci negují a kritizují. Účinný recept na prohloubení komunikace s těmito rodinami jsme v naší uspěchané konzumní době a kariérní společnosti zatím nenašli.
Orgány školy
Od školního r. 2007/08 jsme přešli od klasického způsobu vedení školy (ředitel spolu se zástupcem pro 1. stupeň a zástupcem pro 2. stupeň) k modelu týmového vedení. Spolu s jednou (statutární) zástupkyní spolupracuji s řídicím týmem pedagogů, kteří odpovídají za následující oblasti: správní řízení, vedení školní matriky a sběr statistických, eventuálně dalších údajů, realizace ŠVP v 1.–4. ročníku ZŠ, v 5.–8. ročníku a v 9. ročníku, environmentální metodika, prevence sociálněpatologických jevů a výchovné poradenství, metodika a správa sítě IT, péče o webové stránky a prezentace školy. Další dílčí úkoly (soutěže, sběr, vedení školní kroniky, výzdoba školy, činnost Klubu mladých diváků, zahraniční zájezdy…) jsou rozděleny mezi zbývající pedagogy. Řídicí tým má pravidelné porady jedenkrát týdně, o závěrech z nich jsou kolegové informováni následující den. Tento způsob komunikace se nám velmi osvědčuje. Do vlastního řízení a chodu školy tak „vidí“ mnohem více lidí, pluralita názorů zajišťuje velmi potřebnou zpětnou vazbu a seberefl exi, atmosféra ve škole je otevřená, demokratická a motivující. Především tak vzniká základ pro „výchovu budoucího ředitele z vlastních řad“, což v době individuálních školních vzdělávacích programů považuji za jediný možný způsob, jak lze zaručit kontinuální chod školy.
Vedle profesionálních zaměstnanců (ekonom a personalista, hospodářka školy, hospodářka školní jídelny a další provozní zaměstnanci) se vedení školy opírá o poradní orgány, jimiž jsou kromě pedagogické rady i žákovský parlament a školní ombudsman. Velmi úzce spolupracuje škola a Rada rodičů, o. s., která ve škole působí již řadu let a všemožně (především finančně) podporuje nejrůznější aktivity školy a školní družiny. Stejně významná je pro nás i působnost školské rady, založené 1. 1. 2006.
Školní aktivity
Každoročně vyjíždíme do školy v přírodě, které se mohou zúčastnit všechny děti, pro žáky 7. ročníku pořádáme lyžařský výcvikový kurz, žáci 2. tříd absolvují plavecký výcvik. Formou výměnných pobytových zájezdů spolupracujeme s několika zahraničními školami; některé z nich se staly našimi partnery při realizaci projektu, na nějž naše škola získala grant z ESF. Účastníme se mnoha soutěží, přehlídek, znalostních a sportovních olympiád – většinou s velmi dobrými výsledky. I když žijeme na pražském sídlišti, snažíme se udržovat v povědomí našich dětí i folklorní tradice: prvňáčci očekávají příchod Mikuláše, v adventní době děti pravidelně zpívají vánoční koledy u keramického betlému, který si samy vyrobily, všichni se pečlivě připravují na vánoční besídku, při doprovodu dudácké kapely se radují v maškarním masopustním průvodu, malují velikonoční kraslice, staví májku. Poslední červnové dny máme vyhrazeny pro slavnostní loučení s deváťáky a současnou imatrikulaci našich budoucích prvňáčků.
Jak jsem již připomněla, snažíme se vést děti k empatii a solidárnosti. Proto nás velmi potěšilo, když před několika roky vzešel ze žákovského parlamentu návrh zúčastnit se projektu Adopce na dálku. Návrh byl ostatními žáky nadšeně přijat; nejdříve jsme adoptovali indickou dívku, poté i afrického chlapce. Potřebnou fi nanční částku získávají děti formou celoškolního sběru papíru. Z každého dopisu od svých adoptovaných kamarádů nebo zprávy o nich mají obrovskou radost.
Součástí výuky jednotlivých předmětů je mnoho dalších akcí (výstavy, koncerty, exkurze, besedy, fi lmová a divadelní představení, výlety…).